Pobřeží jižního Walesu II.

Moře, písečné pláže, divoké útesy, pohádkové lesy, kamenné stavby, osamocené roztroušené farmy, mořští ptáci, tuleni, delfíni a velryby. To všechno je Wales. Většina Angličanů netuší, jaký poklad v něm mají. Ale my to víme moc dobře.  

Není proto divu, že jsme neodolali a věnovali další prodloužený víkend opětovnému průzkumu jeho jižního pobřeží. Tento červenec to odneslo okolí malého městečka Poppit Sands a ostrov Skomer. Milou společnost nám dělala rodina Vamberova, takže jsme pronajali sedmimístný „minibus“, zamluvili v hostelu velkou rodinnou místnost, nakoupili  hromady jídla a těšili se na luxusní procházky po welšském pobřeží.

Výhled a okolí hostelu tradičně nezklamaly a byly okouzlující – mořský záliv s písečnou pláží, skalnaté pobřeží pokryté sytě zelenými pastvinami a lesy, pasoucí se dobytek. Naditý program trochu narušovalo nahlodané zdraví dětí, ale i tak se pár opravdu nádherných výletů podařilo.

Cestou na menhiry Pentre Ifan staré jak pyramidy samy jsme se prošli prastarým a nesmírně romantickým dubovým lesem a jindy jsme se kochali úchvatnými výhledy z pobřeží Dinas Head a Poppit Sands, kde se nám dokonce podařilo zahlédnout párek kavčat červenozobých.

Safari vrcholem byl výlet lodí na ostrov Skomer, který je bedlivě střeženou ptačí rezervací, neboť zde hnízdí obrovské kolonie papuchalků, buřňáků, ústřičníků a všemožných racků a alek. Nebe se na nás ten den bohužel kabonilo a nakonec jsme měli možnost naostro otestovat  vodotěsnost našich dokumentačních přístrojů i všemožných nepromokavých oblečků. Ale stálo to za to! Papuchalků tam bylo tolik, že se k nim člověk mohl přiblížit na metr a ani ostatní opeřenci nechtěli být pozadu pózovali o sto šest. Přes jejich řev nebylo pomalu slyšet vlastního slova. No, hotový ptačí ráj.

Delfíny ani velryby jsme bohužel nezahlédli, ale při návratu na pevninské pobřeží se nám alespoň poštěstili tuleni šedí.

Takže příští jaro další výlet do Walesu, tentokrát na člunu za delfíny, velrybami a koloniemi terejů!