Zdravíme uprostřed prázdnin a letních veder! Obě naplánované dovolené máme úspěšně za sebou, tak podáváme stručné líčení jejich průběhu. Nejdříve ta červnová:
Trpě mateřskou demencí, komplexy méněcennosti, prudkými návaly pocitu zbytečnosti a permanentní křivdy ústící v chronickou duševní labilitu - tj. všemi typickými neduhy získanými vlivem dvouletého pobytu doma s děckem - nabyla jsem dojmu, že je nejvyšší čas vybřednout z RVD a řádně se zrekreovat na příjemném a nenáročném výletu ve dvou (tj. bez Kvída).Volba na Turecko padla v souladu s Honzovým pracovním kalendářem. Navíc je tam teplo, sucho a přiměřené množství exotiky. A tak po zdařilém výsadku Kvída na miniprázdniny u dědy a babičky, již nic nebránilo bezmeznému užívání si na krátko znovunabyté volnosti a pohodlí starání se jen o sebe samotné.
Převážně jsme se pohybovali v regionu Cappadocia, který sluje především svými skalními a podzemními městy vykutanými do měkkých skal tvořených sopečným tufem. Vše turisticky zajímavé tu muselo zavánět skálou: skalní hotely, skalní města, skalní vesnice, skalní holubníky, skalní katedrály a kostely, skalní mlýny, keramika, tunely, šachty... Kostely byly až na výjimky špatně (spíš vůbec) udržované a fresky v nich někdo úmyslně poškodil nebo vypálil: turečtí koránu loajální muslimové během minulých staletí vyškrábali všem svatým oči nebo rovnou celý obličej. 
Aby se nám všechny ty skalní divnostavby a divnoútvary nepřejedly, prostřídávali jsme jejich návštěvy s výlety do přírodních rezervací - převážně v honu za ptáky. V mokřadech "Sultan sazligi" nám tak bylo spatřiti spoustu čápů, volavek, konipasů, syslů, plameňáků, orlovců, skokanů, užovek a dokonce i dvě bahenní želvy. V údolích Ihlara a Soganli se nám poštěstilo natrefit na egyptské supy, černé čápy, dudky, brhlíky, strakapouda, agamy a suchozemskou želvu. Paráda!
Usoudili jsme, že jet do Turecka a nepodívat se k moři by hraničilo s úzkoprsým turistickým snobismem. Protože úzkoprsí nejsme, vyrazili jsme tedy alespoň na dva dny na pobřeží v blízkosti Mersinu. Protože turističtí snobové asi trochu jsme - za žádných okolností si neodpustíme nějaké to safari, tak jsme to spojili s návštěvou rezervace "Goksu delta", která se chlubí ohromnou biodiverzitou co se ptáků týká. Počet druhů se samozřejme výrazně navyšuje v období ptačí migrace, což nebyl náš případ, ale i tak delta nezklamala - ulovili jsme cenné snímky (a méně cenná videa) všech možných volavek, ibisa, kolpíků, motáka, kachen, rybáků, čejek, ledňáčka, kraba apod. Z největších špeků jsme se ale tváří v tvář potkali pouze s dytíkem úhorním. Asi že jsme tentokrát oželeli průvodce?
A dojmy z Turků, turecké kuchyně a turismu celkově? Turci přátelští a až na výjimky poctiví, s některými se dá smlouvat, s jinými ne. Kemp v Cappadocii luxusní a za dobrou cenu. Kuchyně všude výtečná! Ceny v turistických oblastech vysoké, benzín nejdražší na světě, jinak doprava výborná - značení i silnice většinou bez problémů. Mimo turistické oblasti to drhne s angličtinou, ale člověk se vždy nějak domluví a je tam levno. Počasí v červnu bylo akorát - neúnosná vedra se nám vyhnula, chladna taky. Zamýšlený odpočinek se tedy zdařil. Snad až na jedno - během zpátečního letu do Prahy jsem samým těšením se na Kvída zapomněla v letadle kameru i s většinou videí. Nicméně, po třídenním úsilí, mnoha zbytečných telefonátech a jedné plodné návštěvě na letišti jsem zase vše získala zpět. Už mi opravdu zbývá někde zapomenout jen tu svoji hlavu děravou...Příště červencová minidovolená v oblíbeném jižním Walesu!
Žádné komentáře:
Okomentovat