Jarní hrátky

Tak nám po krátké deštivé odmlce úspěšně pokračuje jaro. I v jindy tak pošmourné Anglii, kde to vypadá jako permanentní nikdy nekončící podzim, teď vytahuje sluníčko drápky a všechno se zelená. A na moje rodiče má přicházející jaro jen těžko přehlédnutelný vliv. Maminka, odhodlaná proměnit naši minizahrádku v rozkvetlou letní oázu, pořídila a zasela spousty rostlinných semínek, nejspíše velmi exotického původu, neboť byly zakoupeny přímo v botanické zahradě. Semínka teď s všelijakou úspěšností bojují o život, respektive snaží se vyklíčit navzdory klimaticky zcela nevhodným podmínkám severo-západní Evropy.
To jsem zvědav na výsledek těchhle šlechtitelských hrátek. Bohužel, abych nemohl asistovat při opečovávání klíčících rostlinek (pár slabších jedinců jsem již šikovně vyplel, ač zlé jazyky tvrdí, že to byl vandalismus...), byl jsem zcela záměrně a preventivně odvezen na Francouzskou stranu kanálu LaManche, pod záminkou údajné dovolené u kamarádů. Teď kdoví jestli se vůbec kdy s těmi zahradnickými zázraky ještě shledám vzhledem k popel chrlícím vulkánům kdesi v tramtárii. Prozatím bylo rostlinstvo v Londýně ponecháno v tatově péči o jejíž intenzitě si rozhodně nedělám iluze... 

U taty se ostatně jaro projevuje neméně dramaticky. Pokud ovšem spíš nejde o předčasně nastupující krizi středního věku. Drahý tatínek totiž zruinoval rodinný rozpočet a za nekřesťanský peníz si zaopatřil nový objektiv na svůj letitý fotoaparát. No, na Porsche by se evidentně nevzmohl, tak má aspoň nějakou hračku... 

Teď ale, kdykoli má možnost, vymetá londýnské parky a nahání tam cokoli jevící známky života, zejména různé vodní opeřence a podobnou drůbež. To jsem zvědavý, jestli nám alespoň zbylo na sunar, ještě aby mě tak rodičové připravili o můj večerní příděl teplého mléka...

P. K.