Tak, tak. I nás promrzlé londýňany již objalo vlídné jaro a s ním přišel i návštěv čas. Jarní turné zahájili Radka s Kubíkem. Byl tu tedy krom dospělých jen Jakub Hynek a Petr Kvido, ale často převládal pocit, že jsou tu snad každý zvlášť = Jakub, Hynek, Petr a Kvido. Jen my s Radkou jsme se bohužel naklonovat nedokázaly, takže ve výsledku Radka často odpadala spolu s Kubíkem, případně nedlouho po něm, a já jsem i se svými insomniackými sklony nevydržela o mnoho déle.
Chlapci se zdatně střídali v hlasitém vyřvávání svých nesmlouvavých nároků, maje po celou dobu na paměti, že za žádnou cenu nesmí ani na minutu nastat období ticha, klidu a míru. Také se velmi přičinlivě snažili naučit jeden druhého to nejlepší ze svého repertoáru. S tím se ostatně počítalo. Malovaly jsme si, jak Kvído odkouká pěknou Kubovu výslovnost a slovní zásobu a Kvído ho zas naoplátku třeba inspiruje v kvalitním dlouhém ranním spánku. A kluci byli snaživí, to se jim nedá upřít. Kvído naučil Kubíka jak se prát o hračky a jídlo a splatil mu tak dluh z ledna, kdy mu Kuba poradil v tom, jak co nejdál a nejvíce házet hračkami a jinými k házení zcela nevhodnými předměty. Kubovi se londýnská škola přežití zprvu moc nezamlouvala, ale nakonec si vzal převelice k srdci naše "cenné" rady, ať neřve a raděj se brání, a v posledních dnech se dostal do takové formy, že z módu "bezprostřední obrana" přešel do módu "prevence" a žádná šance k nenápadnému, ale důraznému šťouchanci nebyla opomenuta.
Ale protože jsou to v jádru hodní a dobře vychovaní hoši, tak nesmírný řev a urputný wrestling plynule přecházely v návaly lásky a pokrevního bratrství, kdy se svorně oddávali hře, běhu, žvatlání a jiným životním radostem. I chvíle spánku si mezi sebe přepečlivě rozdělili tak, aby nedej bože nedošlo k situaci, že by snad usnuli oba najednou a maminky se z nudy a nedostaků lepších podnětů musely věnovat nerušené konverzaci, šálku kávy, prohlídce obrazů a jiným prachsprostým zvrhlostem.
Nicméně, na každou nemoc existuje lék. A my měly to štěstí, že nám počasí opravdu přálo, takže jsme nasadily terapii přírodou a vyrážely tak často jak to jen šlo, do blízkých Kew Gardens. K + K to tam milovali, protože je nikdo neomezoval v rozletu a my jsme to tam milovaly, protože jsme nikoho nemusely omezovat v rozletu. Chlapečci se šťastně rozutekli na vše strany a pilně se věnovali svým koníčkům (Kvído botanice a Kuba ornitologii) a my jsme se spokojeně vyhřívaly na slunci jako ty zmije na kameni a nerušeně probíraly témata nejvyšší závažnosti jako třeba nástrahy londýnského počasí nebo telenovelistické historky lokálního charakteru z ealingského sociálního podsvětí multikulturních rodin.
Výpady do centra se konaly zřídka, neboť jsme je shledávaly extrémně vyčerpávajícími. Bez tatínků jaksi člověk nevěděl, co hlídat dříve - jestli kočár, dítě nebo muzejní exponáty nedozírné hodnoty. Taky jsme zjistily, že Hyde park není zdaleka tak cool, jako Kew Gardens, neboť si tam není kde sednout a válejí se tam vajgly. Procházku historickým centrem zase komplikuje prostá, avšak pro zvídavé a nesebezáchovné caparty bohužel velmi mysterózní, přítomnost řeky Temže. Centra velkých měst jsou zkrátka obecně walking baby unfriendly a je třeba to přijmout. Proto jsme případnou nepřízeň počasí raději řešily pobytem doma a na zahrádce nebo nezbytnými lovy za levným oblečením na raubíře.
Pro ilustraci průběhu jednotlivých dní přikládám všeobjímající výňatek z dovolenkové idylky při konstelaci dvě na dva:
6.00 první budíček = vstávají Kuba a následně nuceně i Radka
6.30 druhý budíček = Kuba a Radka snídají, Honza vstává do práce
7.00 K, R i H stále snídají a provádí ranní tanečky, já předstírám spánek a Kvído spí
7.30 třetí budíček = Kvído vstává a já následně nuceně též. Kuba s Radkou si hrají a Honza odchází do práce, marně se snažíc zakrýt blažený úsměv radosti a ulehčení
8.00 Kvído snídá, já řeším prádlo, kuchyň, hygienu a svou snídani
8.30 Kuba je znaven z ranního nicnedělání a začíná být nevrlý. Kvído se vrtá v snídani
9.00 Kuba je nesnesitelný a jdou s Radkou spát
9.30 Kvído dosnídal, převlíkl se a začíná aktivovat. Balíme si věci na celodenní výlet po blízkých parcích, venku svítí slunce a je teplo
10.00 Kvído si hraje, já v nenadále získaném čase uklízím, myju apod.
10.30 Kvído se nudí a prudí, je proto vypušťen na zahrádku
11.00 Kvído je přistižen při polykání bobule z neznámého keře - následuje horečné googlování jeho identity a potenciální jedovatosti plodů
11.15 Kuba s Radkou vstávají, Kuba má hlad, Radka ho jde krmit a já stále googlím a napájím Kvída mlékem, přičemž pozoruji, zda se na něm projevují příznaky otravy
11.30 Kuba a Radka jsou ready to go, ale Kvído dostává hlad a je otrávený (naštěstí jen obrazně) a prudí.
12.30 Kvído je nakrmen, vhozen do kočáru k polednímu odpočinku, všichni jsou sbalení, a tak mírně otřesení průběhem celého dopoledne konečně vyrážíme vstříct odpoledním dobrodužstvím. Venku fouká vítr a přechází mraky, Kubík aktivuje, Kvído odpadá...
Slova jsou někdy krátká, takže ať už si to umíte představit nebo ne, celé dva týdny společného pobytu jsme si všichni náramně užili a budeme na ně ještě dlouho (v dobrém) vzpomínat.
A jelikož jsme se letos rozhodli preventivně zažehnat nebezpečí nudy vlhkopárného londýnského jara horečnou socializací, tak příští kapitola bude poddána líčení události, jež by se dala obrazně nazvat "Vtrhnutí divoké seinské vody do kalných rybníčků temžských" - žijeme totiž brzkým příjezdem velevážených hostů z Francie Ivy Vodičkové&sons company.
Hasta luego, mi amigos
Žádné komentáře:
Okomentovat